Vložky (polohy) odlišných hornin v pararulách tvoří zejména kvarcity, vápence, erlany a amfibolity. Obecně jde o horniny, které se původně uložily ve vrstevním sledu písčito-jílovitých sedimentů později přeměněných na pararuly.
Kvarcity se vyznačují obsahem křemene nad 80 až 90 obj. % a šedavě bílou barvou. Podřízenou příměs tvoří často živce, biotit, příp. granát nebo diopsidický pyroxen. Přibýváním těchto komponent přecházejí kvarcity do kvarcitické pararuly nebo do erlanu. Výchozím materiálem kvarcitu byly křemenné písky, které vyznačují poměrnou blízkost pevniny, na jejímž okraji se mohl takový materiál vznikající silným chemickým zvětrávání hromadit. Kvarcity obvykle tvoří nápadné vysoké hřbety a kopce. Příkladem je vrch Strážiště 12 km východně od Mladé Vožice. Vystavený blok kvarcitu z kamenolomu Těchobuz obsahuje na levé straně asi 3 cm proplástek biotitické ruly a v pravé horní části šlíru zelenavého kvarcitického erlanu s růžovými agregáty drobného granátu.
Vápence byly přeměněné za daných metamorfních podmínek v krystalický vápenec, který má vůči výchozí hornině hrubší zrnitost. Obvykle tvoří polohy jen několik desítek m mocné, které byly v minulosti těžené na výrobu vápna a na vápnění polí. Méně časté využití bylo i jako dekorační kámen (mramor). Krystalické vápence mívají variabilní složení dané příměsí dolomitu nebo rozptýlenou příměsí křemene a silikátů Ca, jako jsou diopsidický pyroxen nebo tremolitický amfibol. V našem území jsou výskyty krystalického vápence málo četné, ukázkou je blok horniny ze zaniklého kamenolomu u Jinošova.
Erlany jsou vápenato-silikátové horniny, které vznikly ze směsi písčito-jílovitého materiálu podobného jako byl výchozí materiál pararul, a příměsi kalcitu a/nebo dolomitu (tj. vápnitého materiálu). Vlivem metamorfní rekrystalizace jsou tyto horniny složené zejména z křemene, diopsidického pyroxenu (± amfibolu), živců, granátu, akcesorického titanitu, příp. i kalcitu. Tyto horniny jsou zpravidla jemnozrnné, šedozelené barvy, příp. s planární stavbou či páskováním.
Amfibolity se vyskytují jako vložky v pararulách jen vzácně a lokálně v mocnostech do 100 m. Jemně zrnité až středně zrnité horniny tmavě zelené a šedozelené barvy mají často planární stavbu. Jsou složené zpravidla z obecného amfibolu a plagioklasu, někdy mohou obsahovat jako vedlejší minerály pyroxen nebo granát. Svým chemickým složením odpovídají amfibolity bazaltům (čedičům) až andesitům nebo hlubinným horninám typu gabra až dioritu. Nejčastější výskyty asi odpovídají někdejším výlevům čedičové lávy v době sedimentace původních hornin přeměněných později v pararuly, někdy však mohou představovat i deformované a rekrystalizované žíly bazických hornin, které pronikly do pararul v obdobích po jejich uložení.
Skarny jsou horniny složené obvykle z Ca-Fe pyroxenu hedenbergitu, granátu bohatého vápníkem, příp. amfibolu nebo epidotu. V důsledku tohoto složení jsou skarny černozeleně a červeně skvrnité horniny. V našem území se vyskytují jen vzácně v podobě těles nejvýše několik set m velkých, zejména u Vlastějovic, kde jsou těžené jako drcený kámen na výstavbu komunikací, nebo v kamenolomu v Mladé Vožici. Skarnové těleso u Vlastějovic obsahovalo i partie bohaté magnetitem, který byl občasně a nepravidelně těžen jako železná ruda ještě i ve 20. století.
Serpentinity tvoří lokálně v moldanubických pararulách čočkovitá tělesa maximálně 4 km dlouhá, jako je výskyt u Bernartic, nebo menší výskyt v s. okolí Mladé Vožice. Serpentinity jsou přeměněné původní peridotity nebo lherzolity zemského pláště, tektonicky vyvlečené do rulového komplexu během horotvorných procesů. Původně byly složené téměř výlučně z olivínu ± příměsi pyroxenů, avšak vlivem přeměny za přínosu vody byl olivín zatlačen antigoritem, v němž se vyskytují již jen malé zbytky olivínu. Serpentinity neobsahují živce a alkalické prvky důležité pro vznik kvalitních půd, proto na jejich podkladě bývají speciální a méně náročná rostlinná společenstva.
Ortoruly se vyskytují převážně v oblasti moldanubika jako deskovitá tělesa až 1,5 km mocná a 8 km dlouhá. Nejnápadnějším příkladem je muskovit-turmalínická ortorula na hřbetu Křížov-Pravonín a Velký Blaník, podobná hornina s. od Mladé Vožice nebo menší výskyty, jako u Trhového Štěpánova. Nápadné jsou v části těchto hornin černé krystaly turmalínu 10- 20 mm dlouhé, muskovit a někdy drobná zrnka granátu. Hlavní minerály jsou křemen, K-živec a albit, které svojí střední až drobnou zrnitostí určují vzhled hornin, často s planární stavbou. Vyskytují se také biotitické ortoruly, jako vlastějovická ortorula nebo výskyt u Kácova. Tyto horniny vznikly z méně diferencovaných magmat než muskovit-turmalínické ortoruly. Oba typy ortorul vznikly deformací a rekrystalizací těles starých granitů stáří ca. 520 milionů let.