Nejstarší období Zlato z oblasti Roudného bylo pravděpodobně získáváno již v keltském období ve starověku. Ve středověku byla těžba drahých kovů (stříbra a zlata) jedním z hlavních pilířů moci českého státu za posledních Přemyslovců a Lucemburků, která podstatně přispívala k významu české státnosti. Český král Jan Lucemburský (1296 – 1346) dává v roce 1337 nejvyššímu komorníkovi českého království Petrovi z Rožmberka zástavní listiny za své půjčky, ve kterých je mezi nalezišti zlata jmenován i Karrenberg (v blízkosti Roudného). Pravděpodobně z r. 1341 pochází další písemný doklad, ve kterém Petr z Rožmberka z příkazu císaře a českého krále Karla IV. pronajímá na následující tři roky naleziště zlata pražským měšťanům, včetně dnešní oblasti Roudného. O dříve rozsáhlém rýžování a kutání svědčí opuštěná rýžoviska, obvaly a haldy v širším okolí vrchu Roudný, a středověké důlní chodbičky o průměru 50-80 cm nalezené v hloubce 60 m na šachtě Václav. Jako nástroje sloužily horníkům želízka a mlátky a ruční práci usnadňovalo „sázení ohně“, kdy hornina byla zahřívaná ohněm a polévaná vodou, aby rozpukala a snadněji se dala odlomit. Rýžoviska můžeme ještě dnes nalézt v okolí Roudenského a Bořkovického potoka i na vzdálenější říčce Blanici. Historie dolu v 18. a 19. století Historické zprávy o zdejším dolování z pozdější doby jsou sporadické. Teprve z r. 1769 existuje záznam z pražské mincovny, podle kterého hrabata Auerspergové odvedli do mincovny 0,41 hřivny zlata (1 pražská g) z lokality Libouň. V druhé polovině 18. století byly všechny bohatší povrchové partie vytěženy a zlatokopové začali těžit hlubinným způsobem. Hlubinnou těžbou se získávalo průměrně 600 g zlata ročně. Za celé období druhé poloviny 18. století se vytěžilo jen 21 kg ryzího zlata a po roce 1804 byla těžba ukončena. V roce 1893 se na podnět českého montanisty Františka Pošepného otevřela nová, úspěšná éra lokality Roudný. Pošepný přesvědčil podnikatele Beckera k zahájení kutacích prací na lokalitě Roudný a v krátkém období do r. 1901 bylo získáno téměř 112 kg ryzího zlata. Významné období ve 20. století Na počátku 20. století koupila ložisko Roudný anglická společnost vedená finančníky A. Fischerem a H. S. Sudgenem, kteří po modernizaci dolu zahájili těžbu v roce 1904. Od tohoto okamžiku se datuje nejslavnější éra lokality Roudný, která trvala až do r. 1930. V tomto období patřil Roudný mezi nejmodernější zlatodoly v Evropě. Denně se vytěžilo asi 100 tun rudy s průměrným obsahem 8,86 g zlata/t. Ročně dával důl kolem 215 kg zlata a za celé období jeho rozkvětu bylo získáno 5,77 t ryzího zlata. Těžba velmi rychle postupovala do hloubky a již v r. 1924 dosáhla 420 m. V té době bylo na dole zaměstnáno přes 300 horníků a obslužného personálu. V roce 1929 přechází důl do majetku francouzsko-belgické společnosti vedené A. Blachonem. Ta však neměla dostatečné finanční prostředky a v r. 1930 těžbu zastavuje. Tím končí slavná epocha našeho nejvydatnějšího zlatodolu Roudný. Počínaje rokem 1941 byly několikrát udělány pokusy o znovuzahájení prací, ale až do dnešní doby nebyla těžba zlata obnovena. V 50. letech 20. století byl důl prohlouben do konečné hloubky 510 metrů a provedeny průzkumné vrtné práce. Výsledky ukazují odhadnuté zbytkové zásoby rudy do hloubky 510 metrů ve výši 452 kg zlata a 280 kg stříbra. (při mezním obsahu 2 g zlata / t), a geologické zásoby těžitelné povrchovým odklizem na 5,3 t zlata (při mezním obsahu 1 g zlata / t). Zlatonosné horniny Vlastní ložisko Roudný je tvořeno rozvětveným rojem křemenných žil tzv. „žilníkem“ ve tvaru trojbokého hranolu, který obsahuje vtroušené zlato, zlatonosný arzenopyrit a pyrit. Zlato je velmi jemnozrnné a má nízkou ryzost (kolem 650 / 1000; zbytek 350 / 1000 tvoří hlavně stříbro). Zlatonosnost žil se pohybovala nejčastěji v rozmezí 4 – 25 g zlata/t.