Co se týče volně žijících zvířat, mohou se lidská sídla na první pohled zdát mrtvá a pustá. Stačí se však jen trochu pozorněji podívat a zjistíme, že i vesnice a velkoměsta obývají mnohé zvířecí druhy, které se životu v blízkosti člověka nejen přizpůsobily, ale některé se na něm staly dokonce i závislé. Například všem známé vlaštovky a jiřičky, které původně obývaly skály a útesy, dnes u nás hnízdí výhradně na budovách. Své domovy a ulice sdílíme s mravenci, šváby, červotoči, pavouky, myšmi, potkany, vrabci….
Skloníme-li se v létě k patě kmenů starých lip, téměř jistě objevíme nejednu červenočernou ploštici ruměnici pospolnou, která ráda saje šťávu z lipových semen.
Mezi trámy ve střeše, v garáži, ve stodole, na římse, ale i ve vyvěšených budkách hnízdí rehek domácí, lidově zvaný „čermáček“ nebo „kominíček“. Velký je asi jako vrabec, je však štíhlejší, barvu má šedočernou s rezavým ocáskem. Sbírá nejrůznější hmyz, proto je na zahradě vítaným pomocníkem v boji proti „škůdcům“.
Na půdách starých domů dovede ztropit pořádný hluk kuna skalní, která si zde ráda staví doupata. V noci vyráží za potravou, a tehdy ji můžeme pozorovat i v ulicích měst. Živí se drobnými hlodavci, hmyzem a ptáky, poradí si však i s potkanem. Neodolá sladkým ovocným plodům, a bohužel často ani domácí drůbeži a holubům.
Za soumraku vyrážejí na lov i sovy a netopýři. Sova pálená byla donedávna typickým obyvatelem kostelních věží a starých půd, dnes však z mnoha oblastí téměř vymizela.
Netopýr ušatý zimuje v podzemních prostorách, přes léto někdy na půdách starých budov vytváří tzv. letní kolonie, čítající až několik desítek jedinců. Požírá různý hmyz včetně můr a brouků.